Historie budovy
Karlovy Vary, třída Krále Jiřího čp. 1196
Nejvýraznější stavbou, která uzavírá před první světovou válkou slavnou vilovou čtvrť Westend v Karlových Varech je Vila Becher. Zastavovací plán na výstavbu vily Gustava Bechera byl vypracován v roce 1912. V září téhož roku zpracoval známý karlovarský architekt Karl Heller celkový projekt novostavby. Částečně přepracovaný projekt z ledna 1913 byl následně 15. února 1913 schválen a poté se ihned začalo se stavbou. Stavební práce totiž v lázeňském městě mohly být prováděny pouze v podzimním a zimním období, aby nerušily lázeňskou sezónu. Objekt byl dokončen v následujícím roce 1914. Kolaudace proběhla 23. května 1914. Ve druhé polovině roku 1914 se ještě v severozápadní části pozemku vybudoval drobný objekt garáže s jemnou mansardovou střechou.
Vila Becher byla řešena vysloveně jako rodinný palác - Palais Becher. Představuje příklad rodinné vily z počátku 20. století, budované s ohledem na zajištění komfortního bydlení i patřičné reprezentace svých stavebníků a vlastníků. Rodina Becherů hrála v Karlových Varech po staletí vždy významnou roli a patřila k předním karlovarským rodům, známým za hranicemi Čech i Evropy. Dvoupodlažní budova s mansardovým podkrovím je postavena na vcelku pravidelném čtvercovém půdorysu, z něhož vystupují pouze oblé tvary zahradního schodiště a zimní zahrady. Vstup byl původně vysunut do líce východního průčelí ve formě přístavku s karnýzovým štítem, odkud se vcházelo do vestibulu a schodišťového rizalitu. Hlavní vstup byl situován na severní straně a kryt byl mohutnou mansardovou markýzou, která vytvářela mimořádně reprezentační entrée. Na jihovýchodním nároží je mezi hmotu východního a jižního průčelí vklíněna válcová věž vrcholící osmibokým nástavcem, zastřešená jehlancovou střechou. V přízemí byla věž doplněna čtvrtkruhovým rizalitem nesoucím terásku a malebným dvouramenným schodištěm se vstupem do zahrady. Obvodový plášť objektu byl v duchu rané moderny velice střídmý. Sokl byl proveden z kyklopského zdiva, které tvoří mohutnou podnož budovy. Plocha fasády byla opatřena tvrdou šlechtěnou omítkou imitující kámen, včetně řemeslného opracování povrchu pemrlováním a šalírováním. Výraznější prvky architektonického členění fasády představovaly pouze mělké lisény na nároží rizalitů, arkády v oblých rizalitech a profilované římsy. Zajímavým architektonickým detailem je uplatnění kapek (guttae) v ose arkád. Výrazným členícím prvkem jinak plošně provedené fasády se staly vpadlé, slepé záklenky oken v patře a žaluziové okenice. Zajímavým a dnes již velice cenným technickým prvkem byly výsuvné venkovní rolety, které se obsluhovaly z interiéru a při vysunování se stáčely do obdélných schránek nad okny v interiéru. Střešní rovinu člení vedle štítů rizalitů i vikýře s volutami a čučkami.
Dispozice vychází ze střední haly, do níž vede přímé široké schodiště. Hala byla v obou podlažích otevřena galeriemi, osvětlovanými vrchním světlíkem. Ve zvýšeném přízemí byl salón, přijímací pokoj, jídelna s arkýřem a zimní zahradou, kuchyně s přípravnou a spíž. Nechyběla zde ani koupelna s toaletní místností pro garderobu, šatna a záchod. V suterénu domu se nacházela prádelna, žehlírna, kotelna s prostorem pro uložení koksu a také byt domovníka s jedním pokojem a kuchyní. V prvém patře pak byly obytné pokoje s ložnicí a čtyřmi pokoji pro hosty, lázeň s toaletou a dva záchody. V podkroví pak byl ještě pokoj pro hosty a komory. Vestavěný dřevěný nábytek zhotovila firma Vereinigte Werkstatten für Kunstgewerbe, Dresden-Altstadt.
Celková kompozice s asymetricky umístěnou věží v nároží a skladbou jednotlivých hmot sleduje oblíbené stylové pojetí italizujících vil. Motiv válcové věže završené osmibokým vyhlídkovým belvedérem odkazuje k Vile Chopin z roku 1895, od vídeňské architektonické kanceláře Fellner a Helmer. Pravidelné seskupení hmot a zaoblené rizality zimní zahrady a salónu představují motivy tehdy módního Anglického domu (Englisch Haus), šířící se především v německy hovořících zemích. Dispozice s vnitřní otevřenou halou čerpá z klasických principů středové dvorany s obíhající koridorovou (původně ochozovou) chodbou. Je to paralela k antickému Vitruviovu Etruskému atriu. V duchu nové klasiky vracející se opět k antickým motivům nesměla ve středobodu haly chybět drobná fontánka, evokující antické impluviatum. Zobytněním střední haly, do níž vede přímé široké schodiště, však již Karl Heller nezastřeně rozvinul dispozici typu „cottage", oblíbenou v anglosaském prostředí. Naproti tomu užití jemně barokizujících detailů s karnýzovými štíty a dominantní mansardová střecha je inspirováno francouzskými vzory. Dodávají stavbě moderní dynamismus.
Gustav Becher zemřel 19. února 1921. Rodinnou vilu Becherů poté získal Spolek pro chemickou a hutní výrobu / Verein für chemische und metallurgische Production z Ústí nad Labem. Nadále však byl objekt nazýván Vilou Becher. V roce 1928 vestavěl Spolek pro chemickou a hutní výrobu do suterénu vily vinný sklep, který navrhl karlovarský stavitel Fridrich Seitz. Za druhé světové války pak bylo ve vile Gustava Bechera umístěno krajské velitelství SS. Po roce 1945 byla Vila Becher znárodněna a od roku 1951 do roku 1987 sloužila jako Dům pionýrů a mládeže, poté byla delší dobu uzavřena.
Vilu Becher zachránil až převod Ministerstva školství České republiky do majetku Karlovarského kraje. Pro vysokou architektonickou a umělecko-historickou hodnotu objektu byla Vila Becher restaurována a upravena na interaktivní galerii pro mladé výtvarníky se zaměřením na činnost vzdělávací, výstavní, uměleckou, reprezentační a ubytovací.
Mgr. Lubomír Zeman
